Ve výtvarném umění mají své místo i umělci, kteří nejsou profesionálními výtvarníky a kteří žijí a pracují mimo hlavní centra uměleckého života. Malířka a architektka Jana Vorlová žije a tvoří v Podkrkonoší - v Bozkově a s její tvorbou jsme se mohli v posledních letech setkat jak na tradičních setkáních semilských výtvarníku "Spálovské léto", tak i na samostatných výstavách v Galerii Okresního archivu v Semilech (2009, 2013), v Galerii Pokorná v Praze (2012) a v Galerii U Zlatého kohouta v Praze (2014).

K umění má blízko - vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Její tvorbu vedle pedagogů fakulty Jaroslava Kříže a Rudolfa Riedlbaucha ovlivnila osobnost Vladimíra Komárka, žijícího rovněž v Podkrkonoší, který byl též pedagogem semilské umělecké školy a gymnasia. Zde - v Semilech se setkávala s jeho uměleckým a lidským přístupem a tam se tvořil její přístup k vlastní tvorbě.

Silný vliv přineslo pozdější seznámení se s tvorbou Františka Ronovského v době, když již začínala experimentovat s enkaustikou.

Jejím výtvarným prostředkem byla klasická malba olejem na plátně, v posledních letech však používá techniku enkaustiky, která jí umožnila bohatší výraz ve struktuře malby. Věnuje se především figurální malbě a portrétu, který pro ni představuje nevyčerpatelný zdroj inspirace a hledání. Od zamyšlených, statických kompozic směřují její obrazy k dynamice zachycující emocionální výraz okamžiku, od tlumených harmonický barev směřuje k výraznějším barvám. V portrétech je možno hledat skryté významy, stejně jako ve figurálních kompozicích, plných významových znaků a symbolů.

Nehledá způsoby výtvarného vyjádření, které by její tvorbu odlišovaly ani se nesnaží o originalitu technik a námětů. Nehledá aktuální témata ani se nesnaží zapojit do výtvarných proudů a tendencí, nepřizpůsobuje se potřebám líbivosti, komerční úspěšnosti.

Tvoří pouze pro sebe, vyjadřuje své vnitřní obrazy, inspiraci hledá ve svém nitru. Její obrazotvornost je živelná a bezprostřední. Netvoří umění abstraktní, přitom nezobrazuje skutečnost, i když její postavy jsou reálné - stejně jako další věci, které na obrazech poznáváme. Je to umění imaginace - obrazotvornosti.

(z úvodního slova Ivana Vorla na vernisáži výstavy)